...být ve stínu kříže a přivádět tam další...

Minulou neděli jsme si připomínali vzkříšení Ježíše z mrtvých.  Dnes máme první neděli po Velikonocích a taky budeme hovořit o těch velikonočních událostech. Dnes taky budeme hovořit o smrti Ježíš a o Jeho vzkříšení. Náš dnešní text však velice zajímavě spojuje Jeho smrt a vzkříšení s naším křtem a obrácením. Vyslechněte si tedy text z listu Koloským:

Spolu s ním jste pohřbeni křtem, jímž jste také spolu s ním vzkříšeni skrze víru v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. I vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, spolu s ním obživil, když vám odpustil všechny hříchya smazal ten soupis ustanovení, jenž byl proti nám a byl nám nepřátelský. Odstranil ho z cesty tím, že ho přibil ke kříži. A když odzbrojil vlády a mocnosti, vystavil [je] veřejné potupě a skrze něj nad nimi slavil vítězství. (Koloským 2:12-15, Bible21)

Michal Klus

Je za námi další rok života Farního sboru SCEAV v Třinci. Chceme se podívat na to, jaký ten rok byl. Hned na začátku můžeme zmínit, že rok 2011 byl rokem volebním, jelikož jsme volili nové presbyterstvo, které od dubna roku 2011 vede náš sbor.

Tak tady znovu sedíme. A každý z nás přichází s něčím. Někdo je tady a má za sebou týden, kdy měl velký konflikt v zaměstnání. Jiný člověk je nesmírně unavený, protože se stará o nemocnou nebo stárnoucí osobu. Další možná neuspěl při zkoušce ve škole a není jisté, zda tu školu dodělá. Možná je tady někdo, kdo tento týden přišel o práci. Možná je tady nějaký svobodný člověk, který tento týden opět propadl bolesti z toho, že je sám a nemá partnera. A určitě bychom mohli najít spoustu dalších důvodů a situací, proč lidé mohou zažívat smutek. A do toho všeho zaznívá ta výzva dnešní neděle: Radujte se! Ano, určitě je třeba umět také plakat s plačícími. Ale Boží slovo nám ukazuje, že i v době slz a pláče se máme radovat. Je to vůbec možné? Vyslechněme si dnes svědectví apoštola Pavla, které je zde zapsáno k našemu povzbuzení.

Michal Klus

Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
25Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.26Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel.
27Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘ On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘
29On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.30Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly. Potom opustil zástupy a vešel do domu. Učedníci za ním přišli a řekli mu: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli!“ 37On jim odpověděl: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka 38a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; 39nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. 40Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. 41Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, 42a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.
43Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“

Bohdan Taska

Dovolte, že dnes začnu malou ilustrací. Představte si, že byste potřebovali místo k bydlení a objevil by se někdo, kdo by vám řekl, že pro vás má dům. Vzal by vás do auta a zavezl by vás třeba na Kamionku. Tam by zastavil před úplně novým domem za 4 milióny a předal by vám klíče. Dvě sady klíčů. Klíče od domu a klíče od auta a řekl, že to je dar pro vás a že ho máte dobře využít. Vy byste srdečně poděkovali. Pak byste si sedli na patník a obvolali všechny přátele a dělili se s radostnou novinou o tom, jak byl zázračně vyřešen váš problém s bydlením, a jak jste dostali mnohem víc, než jste si přáli.

Michal Klus

Co byste si pomysleli, kdybych tady začal líčit to, jak se muž se ženou k sobě hezky chovají, jak se mají rádi. Určitě nás to potěší, když vidíme harmonický pár, máme z toho radost. Ale zůstala by ta radost i tehdy, kdybych řekl, že ten muž je ženatý s jinou a že mají dvě děti a že ta žena má manžela, který bojuje s rakovinou? Najednou se při myšlence na takový vztah už neusmíváme, ale jsme pobouřeni. Ten druhý pohled totiž úplně mění naše chápání dané reality.
Nebo si třeba představte, že teď na začátku kázání tady hlučně vejde dovnitř dvojice lidí. Asi budeme zklamání z toho, že jsou lidé neschopni přijít včas. Ale co když zjistíme, že ten hluk tvoří dvě berle, kterými se podpírá člověk, který chtěl ještě před chvíli spáchat sebevraždu. Potkal našeho sborovníka, který zrovna šel do kostela, ten s ním dlouze hovořil a pozval ho na bohoslužbu, proto přišli pozdě. Taro nová informace by zase náš pohled zásadně změnila. Najednou nám nevadí, že nás vyrušili, vždyť jde o život. Možná právě proto nám Boží slovo říká, že nemáme soudit, protože neznáme celou realitu. Dnešní text je také o takových rušitelích. Poslouchejme pozorně, co dělají lidé a jak reaguje Ježíš.

Michal Klus

Text, který za chvíli budeme číst je napsán křesťanům ve městě Korint. V této části epištoly Pavel varuje před pýchou. Ďábel totiž používá pýchu, aby ublížil těm, kdo se stali křesťany. On chce, abychom byli hrdí na sebe a ne na Ježíše. A tak se snaží, abychom byli pyšní na to, že my jsme věřící. Usiluje o to, abychom byli pyšní na to, že my máme funkční rodinu. Jde mi o to, abychom byli pyšni na to, jak my kážeme, zpíváme, organizujeme či jinak sloužíme ve sboru. Myslím, že nemusím pokračovat.

Michal Klus

Bratři a sestry, milí přátelé, dnes máme poslední neděli církevního roku, poslední neděli před adventem a to je tradičně tzv. neděle věčnosti. Většinou je to velice pozitivní neděle s velice pozitivním textem. Vždyť, co je pro křesťana pozitivnějšího než vědomí, že jednou nás čeká dokonalá věčnost s Ježíšem, kde už nebude bolesti, trápení ani problémů. Na takové kázání se těšíme, protože nás posilují a přidávají nám optimismus do žil. Nicméně, pokud jste dnes přišlo do kostela s takovýmto očekáváním, tak vám už teď říkám, že vás zklamu. Text určený na dnešní neděli je totiž jiný. A nutno říct, že je tvrdý.

Michal Klus

Milí shromáždění, dnes máme neděli, kdy si připomínáme naše zesnulé. Připomínat si své předky je jistě dobrá tradice a určitě se praktikuje nejen v křesťanských kulturách. Nicméně jako křesťané věříme ve vzkříšení a to je ta naše naděje, která šahá až za hrob. My máme naději. Máme naději, že pokud z tohoto světa odejdeme ve víře, tak se s těmi z našich blízkých, kteří zemřeli ve víře, sejdeme. Samozřejmě je mi jasné, že teď mnoho lidí řekne, že neví, zda jejich blízcí věřili. Ano, velmi často nevíme. Ale můžeme mít naději. Věřím, že Pán Bůh klepe na srdce člověka a ten se Mu může vydat třeba i v posledních okamžicích svého života. Takže myslím, že mnohdy můžeme mít naději. Nicméně, každopádně je třeba starat se méně o ty, kdo už odešli, a více o sebe, abychom my byli hotovi na svůj odchod a byli připraveni setkat se s Bohem.

Michal Klus

Dnes máme 19.neděli po trojici a už jsme naznačili, že budeme mluvit o nemoci. Žijeme v době, kdy se o zdraví a nemoci mluví velmi hodně. Vidíme, že věci týkající se zdraví jsou v popředí zájmu. Vidíme to v reklamě. Kolik je nejrůznějších léků a doplňků stravy. Vidíme jaké fobie vznikají, když se objeví zpráva, že něco může být zdraví škodlivé. Vidíme nové a nové projekty se zaručenými recepty, jak žít zdravě. Zdraví je totiž pro lidi důležité. A hned na začátku určitě musíme říci, že oprávněně. A taky určitě musíme říci, že jedna ze zodpovědností, které nám Pán Bůh dal, je pečovat o své tělo, tedy i o své zdraví. Nezdravý životní styl můžeme bez problému nazvat hříchem. Ale otázkou samozřejmě je, kam až ta naše snaha o ochranu zdraví má jít? A také, čemu všemu máme věřit? Ale v tom vám tady já radit nebudu. To není úkol pro pastora. Já bych chtěl dnes hovořit o roli nemoci a utrpení v životě křesťana.

Michal Klus