...být ve stínu kříže a přivádět tam další...

Text, který za chvíli budeme číst je napsán křesťanům ve městě Korint. V této části epištoly Pavel varuje před pýchou. Ďábel totiž používá pýchu, aby ublížil těm, kdo se stali křesťany. On chce, abychom byli hrdí na sebe a ne na Ježíše. A tak se snaží, abychom byli pyšní na to, že my jsme věřící. Usiluje o to, abychom byli pyšní na to, že my máme funkční rodinu. Jde mi o to, abychom byli pyšni na to, jak my kážeme, zpíváme, organizujeme či jinak sloužíme ve sboru. Myslím, že nemusím pokračovat.

Michal Klus

Bratři a sestry, milí přátelé, dnes máme poslední neděli církevního roku, poslední neděli před adventem a to je tradičně tzv. neděle věčnosti. Většinou je to velice pozitivní neděle s velice pozitivním textem. Vždyť, co je pro křesťana pozitivnějšího než vědomí, že jednou nás čeká dokonalá věčnost s Ježíšem, kde už nebude bolesti, trápení ani problémů. Na takové kázání se těšíme, protože nás posilují a přidávají nám optimismus do žil. Nicméně, pokud jste dnes přišlo do kostela s takovýmto očekáváním, tak vám už teď říkám, že vás zklamu. Text určený na dnešní neděli je totiž jiný. A nutno říct, že je tvrdý.

Michal Klus

Milí shromáždění, dnes máme neděli, kdy si připomínáme naše zesnulé. Připomínat si své předky je jistě dobrá tradice a určitě se praktikuje nejen v křesťanských kulturách. Nicméně jako křesťané věříme ve vzkříšení a to je ta naše naděje, která šahá až za hrob. My máme naději. Máme naději, že pokud z tohoto světa odejdeme ve víře, tak se s těmi z našich blízkých, kteří zemřeli ve víře, sejdeme. Samozřejmě je mi jasné, že teď mnoho lidí řekne, že neví, zda jejich blízcí věřili. Ano, velmi často nevíme. Ale můžeme mít naději. Věřím, že Pán Bůh klepe na srdce člověka a ten se Mu může vydat třeba i v posledních okamžicích svého života. Takže myslím, že mnohdy můžeme mít naději. Nicméně, každopádně je třeba starat se méně o ty, kdo už odešli, a více o sebe, abychom my byli hotovi na svůj odchod a byli připraveni setkat se s Bohem.

Michal Klus

Dnes máme 19.neděli po trojici a už jsme naznačili, že budeme mluvit o nemoci. Žijeme v době, kdy se o zdraví a nemoci mluví velmi hodně. Vidíme, že věci týkající se zdraví jsou v popředí zájmu. Vidíme to v reklamě. Kolik je nejrůznějších léků a doplňků stravy. Vidíme jaké fobie vznikají, když se objeví zpráva, že něco může být zdraví škodlivé. Vidíme nové a nové projekty se zaručenými recepty, jak žít zdravě. Zdraví je totiž pro lidi důležité. A hned na začátku určitě musíme říci, že oprávněně. A taky určitě musíme říci, že jedna ze zodpovědností, které nám Pán Bůh dal, je pečovat o své tělo, tedy i o své zdraví. Nezdravý životní styl můžeme bez problému nazvat hříchem. Ale otázkou samozřejmě je, kam až ta naše snaha o ochranu zdraví má jít? A také, čemu všemu máme věřit? Ale v tom vám tady já radit nebudu. To není úkol pro pastora. Já bych chtěl dnes hovořit o roli nemoci a utrpení v životě křesťana.

Michal Klus

Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu, 6 jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost. 7 Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně. 8 Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé. 9 Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu. 10 Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.    Žalm 146,5-10

Diakon Edward Mitrega

Bratři a texty, dnešní text, který už za chvíli přečteme, je z proroka Izajáše. Než ho přečteme, dovolte, že nás trochu zavedu do té doby, abychom si uvědomili, kdy tyto slova zazněla. Neznáme přesné datum, ale je přinejmenším velmi pravděpodobné, že tato slova zazněla v Jeruzalémě před rokem 701 před narozením Krista, kdy byl Jeruzalém obklopen Asyrskými vojsky vedenými králem Sancheríbem. Ale mohlo to být i několik let dříve v době, kde předchůdce krále Sancheríba, král Sargon napadl a zničil Severní Izrael v roce 722 před narozením Krista. Každopádně to bylo v době, kdy dominovala Asyrská říše a její vojáci, kteří byli známí svoji krutostí, plenili okolí Judska. Byla to nesmírně složitá situace, kdy lidé nevěděli, zda v nejbližších dnech nebudou napadnuti a vyvražděni.

Michal Klus

Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Řím 15,13

diakon Edward Mitręga

Konec školního roku! Prázdniny!
Tato slova zní v uších žáků, učňů a studentů jako nebeská symfonie, jsou jako med na jazyku.
Mohli bychom a měli bychom hovořit o slunci, vodě, řekách, moři, horách a teplých večerech pod hvězdnatou oblohou. A věříme, že děti a mladí si užijí těchto letních radovánek – a my jim to ze srdce přejeme.

Bohdan Taska

Text, který je určen na dnešní neděli, je vlastně o jednom velmi stručném kázání či prohlášení Ježíše Krista v době izraelských slavností stánků. Slavnosti stánku slavili Izraelci, aby si připomněli, jak je Bůh zázračně vedl z egyptského otroctví do zaslíbené země. Vyslechněme si tedy, co se v ten den stalo.

Michal Klus

Bratři a sestry dnes máme neděli Cantate a jsme tedy vyzývání, abychom zpívali. Člověk by si mohl položit otázku, zda to v dnešní době má ještě cenu. Ano, každý starší člověk nám řekne, jak se doma zpívalo, jak se zpívalo při práci, jak byl zpěv nedílnou součástí života. Dnes je tomu jinak. V rodinách se nezpívá téměř vůbec a to i v těch křesťanských. Zpěv se stal doménou těch, kteří se mu věnují a  ostatní jen poslouchají. Poslouchají zpěv v rádiu, v televizi, na koncertech.

Michal Klus